Historie třeboňské asociace sportu pro všechny (SPV)
Máme-li se zabývat historií SPV nelze pominout předchozí období tělovýchovné činnosti, na které SPV přímo navazuje.
První v nich je bezesporu o mnoho slavnější doba třeboňské Obce sokolské. Ta byla založena zřejmě již koncem devatenáctého století, kdy se v Rakousku začala spolková činnost značně rozvíjet. O přesném datu vzniku třeboňského sokola, o počtu zakládajících členů i o jejich aktivitách byl se jistě vyplatilo provést historický průzkum, který by možná přinesl mnoho zajímavých informací a dost možná, že by byly cenné i pro celé město. Protože se však toho dosud nikdo neujal, je možné se jen dohadovat, že činnost byla podobná jako v jiných obcích. Hodně se cvičilo, ale ještě více se dbalo na vlastenectví. Provozovaly se různé sporty, ale pořádala se i celá řada kulturních akcí jako byly plesy, divadelní představení a Sokolové zpravidla nechyběli na žádné slavnosti ať už oficiální, vlastenecké a dokonce často i náboženské, na kterých se podíleli jako dobrovolní organizátoři. Význam tohoto spolku rostl se snahou o samostatnost státu a i při jeho založení sehráli Sokolové svou nepominutelnou roli.
Také v období první republiky měla sokolská organizace výsadní postavení ve společnosti a vedle legionářů byla považována za jednu z největších opor mladého státu. Sama se pak o mnoho více zabývala tělovýchovou a sportem, zatímco činnost na poli kulturním přenechávala již jiným, specializovaným organizacím.
V Třeboni byla v té době stěžejní náplní sokolů gymnastika, atletika a plavání, ale v lůně této organizace začínalo nejedno nové sportovní odvětví.
Byla to zároveň nejslavnější doba masových tělesných vystoupení a třeboňští cvičenci i cvičenky se pravidelně zúčastňovali Sokolských sletů. S jednotnými skladbami vystupovali nejen na Strahovském stadionu, ale i při pořádání celé řady místních vystoupení. Cvičilo se v hojném počtu, ve všech věkových kategoriích, s elánem, velkým zaujetím a to bez jakékoliv podpory škol či jiných institucí. Vyvrcholením pak byl Sokolský slet v roce 1938, kdy i třeboňští Sokolové, spolu s ostatními, prezentovali na Strahově své odhodlání bránit ohroženou vlast.
V době II. světové války byl třeboňský sokol rozpuštěn a řada jeho členů se nevyhnula perzekuci. O to s větším odhodláním se dala Sokolská obec do práce hned po válce. Opět se začalo nadšeně cvičit, přestože podmínky pro secvičování skladeb měli všichni velmi skromné, neboť ve městě existovala v té době jen jedna malá tělocvična. Ani to Sokolům nezabránilo podílet se na posledním Sokolském sletu, který byl v létě roku 1948 prvním a na dlouhou dobu i posledním otevřeným vystoupením proti komunistickému uchopení moci.
Nový režim Sokolům jejich postoj nezapomněl a Obec sokolská byla v Třeboni opět rozpuštěna. Stalo se tak pod záminkou sjednocení tělovýchovného hnutí. Mnozí Sokolové v té době rezignovali a dál se na činnosti sjednocené tělovýchovy nepodíleli. Jiní ale přešli do nově utvořeného odboru Základní a rekreační tělesné výchovy (ZRTV), ve kterém dál šířili myšlenky zakladatele hnutí Miroslava Tyrše a podíleli se na výchově dětí. Vedli je dál k lásce ke sportu, k přátelství, k čestnosti a zásadám, na kterých bylo sokolské hnutí postaveno. Z výchovy mládeže a její základní tělesné průpravy v rámci ZRTV pak profitovaly
ostatní sportovní oddíly, kam mládež přecházela, neboť odbor ZRTV byl jeden z mála, který se sportovní mládeží zabýval. Za to, že nezahořkli a dál se věnovali smysluplné práci ve prospěch těch nejpotřebnějších, zasluhují dík všichni dobrovolní cvičitelé oné doby. Byly jich desítky a možná i stovky. Nelze je proto všechny vyjmenovat. Mnozí z nich už žijí jen v paměti těch druhých, kteří pak pokračovali v jejich práci. Přesto je tu osoba, která si zaslouží vyzdvihnout nad ostatní, neboť jejíma rukama prošly celé generace malých cvičenců.
Tou nadšenou, neúnavnou, nezištnou a vpravdě nezapomenutelnou cvičitelkou je paní Vlasta Bočková.
Svaz ZRTV zároveň navázal na tradice Sokolských sletů. Je pravda, že tato aktivita byla od samého začátku zneužívána oficiální propagandou ve svůj prospěch, avšak i Spartakiády plnily svůj sportovní účel a přilákaly vždy k pravidelnému cvičení širokou veřejnost.
V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století se postupně začínala měnit náplň činnosti odboru. Jednotlivé sportovní oddíly se věnovaly mládeži daleko intenzivněji. O co větší důraz se v té době kladl na brzkou specializaci dětí na jednotlivé druhy sportů, o to menší zájem byl o všestrannou průpravu. S postupným úbytkem mládeže ale přicházela do odboru ZRTV nová generace dospělých, jež projevovala stále větší zájem o nové formy pohybu. Ženy se věnovaly hlavně různým formám cvičení s hudbou, jako byl například aerobik, muži pak v rámci rekreačního sportování provozovali především sálovou kopanou a basketbal.
Třeboňský odbor ZRTV měl v té době také jistou zásluhu na rozvoji celé řady sportovních odvětví, které se formovaly v jeho lůně. Namátkou je možné připomenout alespoň některé, jež byly součástí ZRTV trochu déle, jako bylo například judo nebo sportovní gymnastika.
K sokolské tradici a Tyršovu odkazu se odbor ZRTV přihlásil hned na své první valné hromadě v lednu roku 1990. Myšlenka znovuobnovení Obce sokolské však nenašla mezi členskou základnou přílišnou odezvu už také proto, že záměr byl provázen až příliš průhlednými majetkovými zájmy. A tak odbor zůstal dál součástí tělovýchovné jednoty a vstoupil do nově se utvářející asociace Sportu pro všechny. SPV se tedy dál věnuje především těm, jež mají zájem o nepříliš náročné sportovní vyžití provozované převážně rekreační formou a svým skromným, avšak důležitým dílem přispívá k utváření dobrého vztahu ke sportu u těch nejmenších.
